Ahoj. snad všichni víme že včera bylo připomentí Vyhlazení Lidic které se stalo 10.června v roce 1942. Abych pravdu řekla, je mi z toho příšerně zle... tady vám o tom něco napíšu... kdyby o tom prostě někdo nevěděl...
" PŘEDEHRA TRADÉDIE " - 3. června se dostal Jaroslavu Pálovi, majiteli v továrně na baterie, do rukou podezřelý milostný dopis adresovaný jedné ze zaměstnankyň továrny, Anně Marusczákové. Stálo v něm ,,drahá Aničko! promiň, že ti píši tak pozdě... Co jsem chtěl udělat, tak jsem udělal. Onoho osudného dne jsem spal někde na Čabárně. Jsem zdráv. Na shledanou tento týden a pak už se neuvidíme. Milan." Jaroslav Pála, ať už v domnění, že pisatel dopisu může být zapleten do atentátu, či v obavách, že může jít o provokaci, uvědomil četnictvo a to dopis postoupilo gestapu. Anna, které skutečně jméno svého milence neznala, při výslechu mimo jiné zmínila, že dotyčný ji poprosil, aby v Lidicích rodině Horákových vyřídila pozdrav od jejich syna. Následovala neočekávaná policejní prohlídka v Lidicích a zatčení rodin Horáků a Stříbrných, o jejichž synech bylo známo, že slouží v československém vojsku v Anglii. Domovní prohlídky ani výslechy však neodhalily nic podezřelého. Následujícího dne byl jako přítel Anny identifikován Václav Říha, dělník z Vrapic u Kladna. Ten chtěl vztah s Annou ukončit, protože byl ženatý a dělal si starosti, že jeho nevěra s dívkou z nedaleké vesnice vyjde najevo; proto ji poslal s pomocí spolupracovníků ten dopis, který měl vyvolat romantický dojem, že je zapojen do odbojové činnosti a že se odešel skrýt do křivoklátských lesů. Kladenskému gestapu bylo záhy jasné, že Václav, Anna ani Horákovi nemají s atentátem na Heydricha nic společného; v Lidicích nebyl objeven žádný arzenál, vysílačky ani skrývané osoby a s tímto výsledkem bylo také podáno hlášení do Prahy. V Praze se mezitím Karl Hermann Frank v naději, že tím posílí své postavení a napomůže svému jmenování příštím říšským protektorem, rozhodl využít Lidic jako ukázky svého "rázného postupu". Frank 9. června osobně předložil při Heydrichově pohřbu v Berlíne svůj záměr Hitlerovi a obratem k němu obdržel souhlas. Lidice měly být vypáleny a srovnány se zemí, dospělí muži zastřeleni, ženy uvězněny v koncentračních táborech a děti dány na "náležité vychování".
" VYHLAZENÍ LIDIC " - Navečer 9. června byly Lidice obklíčeny jednotkami SS a německé policie a NIKDO nesměl obec opustit. Organizační štáb celé akce už byl na místě a všemu velel. Starosta byl přinucen dát veškeré obecní cennosti a obyvatelé začali být po půlnoci vyváděni ze svých domovů. Muži starší 15 let byli shromažďováni ve sklepě a chlévě Horákova statku. Všechny cennější věci, koně, dobytek, zemědělské stroje a podobně, byly shromažďovány a odváženy do sousedního Buštěhradu. Ráno 10. června 1942 se na místo osobně dostavil Karl Hermann Frank, aby dohlížel na likvidaci obce. Ženy s dětmi byly nejprve nahnány do místní školy, za úsvitu pak autobusy převezeny do tělocvičny kladenského gymnázia. Mezitím byly zdi stodoly v sousedství Horákova statku obloženy slamníky a matracemi (proti odraženým střelám) a přichystána popravčí četa. Lidičtí muži byli posléze vyváděni ve skupinách (zprvu po pěti, pak po deseti) na přilehlou zahradu a tam stříleni. Celkem jich na tomto místě bylo povražděno 173. Nejstaršímu bylo 84, nejmladšímu 14 let. Všechny domy včetně školy, kostela a fary byly polity benzínem a podpáleny.
V následujících týdnech a měsících byly zbytky vypálených budov vyhozeny do povětří, zničen hřbitov - zemřelí byli vykopáni, vykáceny stromy, sutí zavezen rybník a vše srovnáno k nepoznání. K odvozu suti byla na místě zbudována polní železnice. Dokonce bylo na několika místech posunuto koryto potoka, aby nic nezůstalo na svém místě. Filmové záznamy, pořízené samotnými nacisty, dodnes vydávají svědectví o díle zkázy. Prostor, kde stávaly Lidice, měl být učiněn holým polem a jméno obce vymazáno z map.
" OSUD OBYVATEL " - Lidické děti byly zkoumány, nakolik jsou z rasového hlediska vhodné k převýchově. Tři byly vybrány a dalších sedm dětí mladších jednoho roku bylo předáno německému sirotčinci, ostatních 88 bylo převezeno do Lodže, kde z nich bylo poněmčení určeno dalších sedm. Zbývajících 81 dětí bylo 2.července 1942 převezeno do nedalekého vyhlazovacího tábora Chelmno a tam, pravděpodobně ještě toho dne, usmrceno výfukovými plyny ve speciálním vyhlazovacím automobilu. 184 lidické ženy, které byly 12. června 1942 odtrženy od svých dětí, byly převezeny do koncentračního tábora Ravensbruck. Dvanáct dalších bylo posláno dodatečně v následujících měsících. Třiapadesát lidických žen v koncentračních táborech a na pochodech smrti zahynulo. Celkem přišlo o život 340 lidických obyvatel. (192 mužů, 60 žen a 88 dětí).
Lidice jsou v dnešní době obnovené.
Tohle je hromodný hrob 173 lidických můžu.
Sousoší zavražděných lidických dětí - každé z nich má svojí vlastní podobiznu.
a teď k filmu LIDICE (2011):
Je to český film. Scénář napsal Zdeněk Mahler. Rozpočet filmu činil 65 až 70 miliónů korun. Natáčení probíhalo od července 2010. Na filmu v koprodukci spolupracovali také Poláci.
Natáčení filmu začala 26. července 2010 ve věznici v Mladé Boleslavi. Natáčet se mělo 49 dní, mj. v Novém Strašecí, na gymnáziu v Kladně, v Roudnici nad Labem (scény z filmového kladenského kina) a v Praze na Hradě. Jako filmové Lidice poslouží vesnice Chcebuz, poblíž Štětí, která je podle režiséra filmu svým rozložením Lidicím velmi podobná.
Hlavní natáčení by mělo probíhat 30 dnů, poté by se měl film natáčet 10 dnů na podzim 2010 a později dalších devět dnů pro scény ve sněhu. Do rozpočtu filmu přispěla i města jako je Praha, Kladno, Lidice, Opava a Liberec.
V hlavních rolích Karel Roden (František Šíma), Zuzana Fialová (Marie Vaňková), Zuzana Bydžovská (Anežka Šímová), Roman Luknár (Vlček), Veronika Kubářová (Anička), Marek Adamczyk (Václav Fiala)...
Ocenění - Film byl vybrán do 24. ročníku soutěže Evropských filmových cen. V rámci ankety Český lev 2011 získal nominace v kategoriích pro nejlepší scénář, kameru, mužský herecký výkon v hlavní roli pro Karla Rodena, střih a zvuk.
Roden říkal, že když tu část filmu natáčeli v Lididích, cítil se opravdu špatně. Jako by tam ti mrtví opravdu byli... I Zuzana Fialová prohlásila, že po natáčení ji doprovázeli noční můry. Ani se nedivím.
Mě tento film přijde jako vůbec nejlepší v Česku. Slzy mi tekly... bylo to hrozné. Hlavně když stříleli naprosto nevinné muže nebo dusili plynem ty nevinné děti. A co potom, když si pomyslíte, že tohle se prostě opravdu stalo. Je to hrozné, nemohla jsem z toho usnout a měla jsem noční můru. Naprosto úžasný film... podle skutečnosti... brr, mám z toho husinu.
,,Vzpomínka na lidickou tragédii musí zůstat v našem životě živá, abychom se zbavili myšlenek nelidskosti, které v naší dobře ještě existují."
Vaše Adéla