Katylove | Moje povídka: Titanik - plavba 1. třídou (4)

 takže včera jsem dopsala 3. kapitolu, a dnes (7.5.) začínám psát  4. kapitolu... chci to mít rychle za sebou už bych chtěla psát nějakou jinou povídku :D a jelikož máme ředitelské volno, a zítra je ještě svátek, tak to možná stihnu do dvou dnů... možná to stihnu dopsat ještě dnes :) uvidíme... vím že je to spíš "povídka podle filmu" než "film podle povídky" ale co naděláme :D používám nějaké scény z filmy, nějaké ty hlášky, a za to se omlouvám... nemám dobrou fantazii, nedokážu si vymyslet něco svého :D a kdyby ano, tak nad tím strávím alespoň hodinu... příští povídka bude ale MOJE , vymyšlená, žádné části z filmů... Slibuju :) myslím že to ani nikdo nečte... ale co už, mě to baví a chci to dopsat... navíc když se to teď skvěle vyvijí :D mám pocit, že je to tady tou povídkou akorát tak zaspamovaný :D ale fajn. Jdu začít psát. 

,,Dobrou noc, Bello."  jako správný muž z první třídy mě vzal za ruku a políbil ji. Když odcházel, ucítila jsem v mé ruce něco škrabkavého. Že by papír? Ano, byl to malý lísteček se vzkazem. Podívala jsem se kolem sebe, jestli se nikdo nedívá a přečetla si ho. Na lístečku bylo psáno "Ať každý den stojí za to - počkám u hodin. JD" 

Trošku jsem se zarazila. Tak dobře... Odkašlala jsem si. ,,Ehm, matko, nějak jsem se unavila. Už půjdu do kajuty." pousmála jsem se. ,,Dobře, dobrou noc." a znovu si začala povídat. ,,Nashledanou." řekla jsem ostatním s přikývnutím, a vydala jsem se ke schodišti. On tam byl a opravdu stál u hodin. Zády ke mě. Když bylo osm, hodiny zazvonily a on se otočil ke mě se slovy ,,Chceš si užít opravdový večírek?" pověděl s úsměvem. ,,Oh, cože?" zeptala jsem se zaraženě. Musím přiznat, že tohle jsem opravdu nečekala. On se zasmál tím jeho typickým pokřiveným úsměvem ,,Tak pojď" vyšli jsme ven, a šli jsme tím směrem, kterým se jde do třetí třídy. A opravdu mě dovedl do třetí třídy. Byla jsem unešená, hrála veselá irská hudba, všichni tančili, zpívali, popíjeli. Starší muži hráli páku a malé děti spolu tančily. Vypadali velmi šťastní. Když si přehraju, jak vypadá večer v první třídě a jak v třetí třídě, musela jsem se zasmát. ,,Sedni si sem, doběhnu pro pití." já se jen usmála, neměla jsem slov, bylo jsem tímhle prostředím úplně unešená... Ani jsem se nenadála a už u mě byl Jack s kofolou ,,nevadilo by ti, kdybych si zatancoval s Allison?" ukázal na malou holčičku. To byla ta malá holčička, která malovala Jackovi do skicáku. ,,Jen běž" zasmála jsem se a na Allison jsem se mile usmála. Ona mi úsměv oplatila. V dalších minutách jsem se s úsměvem rozhlížela co ostatní dělají. Jeden muž na mě promluvil jiným jazykem ,,Cože?" zasmála jsem se. On to zopakoval. ,,Promiňte, já vám nerozumím" zasmála jsem se znovu a hloupě přitom pohazovala rukama. Zaměřila jsem se na jeden stůl, kde byli už opravdu opití muži. Jeden muž už byl tak opilý, že spadl. Spadl se slovy ,,dej mi ještě jedno!" Opravdu jsem se rozesmála. Pak jsem se podívala na pódium kde spolu Jack a Allison tančili. Allison vypadala spokojeně. Začala jsem tleskat  do rytmu. Dokonce jsem viděla i Jackova kamaráda, který byl tenkrát ve společenské místnost. Tančil s tou hezkou dívkou, s kterou se dnes ráno pokoušel domluvit anglicky. Najednou Jack přiběhl ke mě ,,Allison, nevadilo by ti kdybych si teď zatančil s ní?" Allison zavrtěla hlavou ale bylo vidět že ji to mrzí. ,,Ale tebe mám nejradši!" usmál se a pohladil ji po vlasech. Allison se zářivě usmála a odběhla někam pryč. ,,Pojď, Bello!" zavolal na mě Jack. ,,Co?" ,,no pojď sem" zasmál se, vzal mě za ruku a najednou jsem byla na pódiu. ,,Za prvé, musíme k sobě blíž." přitáhl si mě k sobě. ,,Jacku..." nadechla jsem se. Dobře. Jde jen o tanec. ,,Jacku... Já neznám kroky" zasmála jsem se. ,,Ale to já taky ne, zaposlouchej se" zasmál se. Docela mi to šlo, když jste se zaposlouchali do hudby, opravdu na tom nic nebylo. Tančili jsme teprve možná tak jednu minutu a už mi docházel vzduch. Ten houpý korzet. ,,Jacku, počkej" zasmála jsem se. ,,Jacku, stůj" Jack mě vyzvedl na horu, na podium, dal si ruce do kapes a začal stepovat. Opravdu mu to šlo. Ale to jsem přeci uměla taky. Sundala jsem si boty a hodila je jedné paní, která je s radostí chytla. A začala jsem také stepovat. Naučil mě to jeden starý pán v Irsku. Tenkrát to bylo s rodinou na dovolené... Moc hezká vzpomínka. Jack zůstal stát a ohromeně se na mě díval. Ze všech stran se ozývalo, jak jsem šikovná a že to umím. Rozesmála jsem se. Když jsem se zastavila, začal stepovat zase on. Pak jsem se k němu přidala. Po chvilce jsme se všichni chytli za ruce, a do rytmu jsme pobíhali po místnosti. Byl to skvělý zážitek. V dalších minutách jsme se šli všichni napít a hlavně oddechnout. Jack vzal dvě kofoly, jednu dal mě a druhou zase sobě. Měla jsem vekou žízeň a tak jsem do sebe pití přímo hltala. Cítila jsem, jak se na mě Jack dívá. ,,No co? Ženy z první třídy umějí pít taky!" on se zasmál a já se k němu přidala. Dále už jsme jen tančili a tančili... Tenhle večer se mi moc líbil. Když večírek skončil, Jack mi půjčil své sako a šel mě doprovid k první třídě. Cestou jsme si zpívali ,,Come Josephin in my flying machine..." zasekla jsem se ,,going up she goes!" dokončil ,,...up she goes!" dokončili jsme spolu ,,in the air she goes! There she goes!" zasmála jsem se a on pokračoval - ,,Up, up! A little bit highter..." ,,Oh! My! The moon is on fire..." dokončila jsem. Zasmáli jsme se. Když jsme si všimli nápisu "První třída", oba jsme sklesli. ,,Tady naše cesta končí." pousmála jsem se ,,Jo..." ,,musím se vrátit zpět." ,,V pořádku." usmál se. Najednou jsem si všimla nebe. ,,Podívej" pověděla jsem ohromeně. ,,To je krásné..." vydechla jsem. ,,Jo..." zašeptal Jack a začal se dívat se mnou. Pár minut jsme se jen tak dívali na noční oblohu... ,,Děkuji za pěkný večer, vážně jsem si to užila." ,,Nemusíš děkovat. Ještě pár dnů na téhle lodi budeme. Můžeme si to zopakovat." usmál se. ,,To bych moc ráda." Jack přikývl. ,,No takže... dobrou noc." pousmála jsem se. Ukázala jsem prstem na dveře od první třídy, zamávala mu a šla. Jela jsem výtahem na horu, prošla jsem velkou chodbou a odemkla jsem si svou vlastní kajutu. ,,Alice?" ,,Ano,slečno. Vteřinku." Alice rychle přiběhla. ,,Copak si přejete?" ,,mohla by jste mi, prosím, pomoct sundat šaty i korzet?" ,,Samozřejmě!" přikývla s laskavostí. Pak jsem si uvědomila, že mám na remenou pořád Jackovo sako. Zasmála jsem se. ,,Co se děje?" zeptala se Alice. ,,Ále. Jackovo sako." uchichtla jsem se a přehodila ho přes postel. ,,Zítra mu ho musím vrátit..." Alice se zasmála ,,Vidím, že jste si tenhle večer užila..." ,,To tedy ano!" zářivě jsem se usmála. ,,Nejprve večeře a potom veřírek v třetí..." zasekla jsem se a dala si ruku přes pusu. ,,Můj bože, nepovíte o tom rodičům, viďte, že ne?" Alice se rozesmála. ,,Nebojte se. Jsem ráda že se konečně usmíváte... Ještě včera jste byla velmi bledá, smutná... Bez jiskry, kterou máte dnes v sobě. Nevytáhl vás z toho náhodou ten chlapec?" uchichtla se. Na chvilku jsem se nad tím zamyslela. ,,Asi ano..." cítila jsem, jak červenám. ,,Je velmi diskrétní, moc dobře se s ním povídá." vysvětlila jsem. ,,Hlavně ať jste šťastná" dodala Alice. Sundávala mi šaty a rozluzovala korzet. ,,Konečně volno..." zamumlala jsem, obejmula jsem si hruď rukama a spěchala do koupelny. Osprchovala jsem se, oblékla do noční košile a zalehla do postele. Alice byla pořád v ložnici... ,,Dobrou noc, slečno." řekla s úsměvem ,,Počkejte..." zastavila jsem ji a ona se ke mě překvapeně otočila. ,,Nechtěla by jste si ještě chvíli popovídat?" zaprosila jsem. ,,Samozřejmě, když chcete" zasmála se. ,,Nechcete si náhodou tykat?" zeptala jsem se otráveně. Ta slečna byla asi ve stejném věku jako já... Měla jsem sedmnáct, ona tak osmnáct. Možná devatenáct. ,,Jistě..." přikývla s úsměvem. ,,No takže. Bella." usmála jsem se a podala ji ruku. ,,Alice." zasmála se a zatřepaly jsme si rukama. ,,Vyprávěj mi o dnešku, prosím!" zaprosila. ,,Tak dobře..." přikývla jsem se zasmátím. A začala jsem od samého začátku... Když jsem to dokončila. ,,To je taaak romantické!" rozplývala se Alice. ,,Cože?" rozesmála jsem se. ,,Já s Jackem nic nemám." uchichtla jsem se ,,jsme jen kamarádi" dodala jsem přesvědčeně. ,,Myslím, že se z toho něco vyvine..." usmála se na mě Alice. ,,Ale ne..." zavrtěla jsem hlavou. ,,Musím si tyhle dny na lodi užívat. Až připlujeme, opět do toho asi spadnu... Neuvidím tebe... Ani Jacka." povzdechla jsem si. ,,O tom bych teď nepřemýšlela. Nebudeme si kazit náladu." usmála se. ,,Myslím že už půjdu spát." zívla Alice. ,,Jistě, i já jsem unavená. Tak zase zítra." usmála jsem se. ,,Ano, dobrou noc." usmála se Alice, zhasla, a já se ponořila do mých myšlenek... Z dnešního dne jsem měla velmi dobrý pocit. 

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Vím, tahle kapitola je dost krátká ale ukončím to tímhle... zítra začnu psát pátou kapitolu :))) 

Vaše Áďa